Eliška, 24. týden, 460 gramů

Bylo to mé první těhotenství po IVF (umělé oplodnění). Ze začátku vše probíhalo dobře. Jednou jsem byla hospitalizována ohledně bolesti břicha v kolínské nemocnici. Po 3 dnech mě propustili, že je vše v pořádku. V neděli 14. 5. 2017 jsem začala mít bolesti a krvácela. Jela jsem na pohotovost do kolínské nemocnice a tam mi oznámili, že to vypadá na předčasný porod. RZS mě převezla do zemské porodnice u Apolináře v Praze.
Ze začátku to vypadalo, že to tak rychlé nebude, bolesti i kontrakce ustoupily. Lékaři nasadili kortikoidovou léčbu, ohledně nedozralých plic miminka. V pondělí mě navštívili lékaři z neonatologie o vysvětlili mi, co bude nejspíš následovat (porod ve 24. týdnu, záchrana a další péče miminka). V úterý 16. 5. 2017 v 5:39 hodin jsem porodila mé miminko do dlaně, dceru Elišku. Ve 23+6 tt.
Vážila pouhých 460 gramů a měřila jen 28 cm. První pohled na ni byl plný dojmů, jak radosti, tak velikého strachu, co se teď bude dít. Porodila jsem ji ve vaku blan a s placentou, neplakala, protože nemohla dýchat. Lékaři z neonatologie ji začali okamžitě resuscitovat, intubovat a zajišťovat životní funkce. Za chvíli ji odvezli na JIRP (jednotka intenzivní a resuscitační péče). Ke mně si sedla paní doktorka z neonatologie a vysvětlovala mi, co ji teď vše dělali a co ji ještě čeká na oddělení JIRP. Čekalo nás kritických 72 hodin, zda to ta malá bojovnice zvádne, anebo nezvládne. V 11 hodin jsem ji mohla poprvé vidět na oddělení.
Přišla jsem k inkubátoru a spatřila maličkaté miminko plné hadiček a všeho možného, přístroje tam neskutečně pípaly. Já jen stála a plakala. Odpoledne ji uviděl tatínek. Sestřičky nám oznámily, že pokud to půjde, budeme se ji moct dotknout, přebalit, změřit teplotu i nakrmit injekční stříkačkou do sondy, kterou měla v žaludku. Ve mně se praly dva pocity, chci ji pohladit, ale bojím se, abych jí neublížila, když je tak křehká. Eliška spadla na svou nejmenší váhu 425 g. Dostávala mé mlezivo. Kritických 72 hodin má bojovnice zvláda. Mě propustili domů.
Za Eliškou jsme jezdili ze začátku obden, potom už denně. Po týdnu jsem se dozvěděla příčinu předčasného porodu, zánět plodových obalů. Okamžitě mi byla nasazena antibiotika, i Elišce. Lékaři zjistili, že má otevřenou tepennou dučej (spojka mezi srdcem a plícemi). Po 3 týdnech odběry ukázaly bakterii v tělíčku, byla neklidná a měla bolestivé projevy. Enteritida ji trápila ještě 2x. Museli ji sebrat mlezivo a dostávala pouze žilním katetrem živiny a antibiotika. Byla pořád na kompletní kyslíkové podpoře. Také zjistili vyšší hladinu cukru, tak musela dostat dávky inzulínu. Po nějaké době musela dostat i transfúzi.
V půlce června jsem mohla porpvé klokánkovat. Ten moment nikdy nezapomenu, jak mi ji pokládali na holý hrudník a já poprvé ucítila její tlukot srdíčka. To málé nic jsem najednou držela skoro v náručí i s těmi všemy hadičkami, bylo to nádherné. V 1. měsici života vážila 680 g. V 2. měsíci už 1020 g, to se i poprvé koupala. Poté  už dostala nCPAP místo kompletní kyslíkové podpory a byla přeložena na JIP. Za dalších 10 dní z nCPAPu  převedena na vapotherm. Začala lépe dýchat.
Koncem července Elišku převezli na oddělení IMP (intermediální péče), kde jsem po nějakém čase mohla být s ní hospitalizována i já. Už nebyla v inkubátoru, měla malou postýlku. V nosánku měla kyslíčkové brýle a papala mlíčko přes prst injekční stříkačkou a dudala svého prvního malého červeného dudáčka. Zjistili ji reflux (vracelo se ji mlíčko ze žaludku). 3. měsíc života, 1700 g. Blížil se původní termín porodu a nám slibili, že bychom mohli jít domů.
Nastal ten den 7. 9. 2017, den po původním termínu porodu, jsme si odváželi naši Elišku s váhou 2240 g a délkou 43 cm, ale pořád to byl drobeček. V nemocnici strávila 115 dní.
Doma to bylo ze záčátku težké, na jedné straně radost, že už jsme konečně doma na druhé obava, zda to bude vše, jak má být. Zvládli jsme to.
Eliška 16. 5. 2018 oslavila svůj 1. bio rok s mírami 7150 g a 66 cm. Je moc šikovná už máme 4 zoubky, umíme lézt jako drak a začínáme obcházet nábytek. Tepenná dučej se nám uzavřela. Po endokrynologické a zdravotní stránce je v pořádku. Dohání své zářijové vrstevníky. Očkování snáší velmi dobře. Za pár dní oslaví svůj 1. rok korigo. Dnes se pyšní váhou 7700 g a měří 72 cm. Je to živé, hravé, trochu zlobivé a vzteklé dítě.
Jsme moc rádi, že ji máme a jsme vděční lékařům a sestrám v zemské porodnici u Apolináře za záchranu života a péči o naší Elišku. Odměnou za to trápení a bolest co jsme si museli vytrpět je, když se na nás podívá svým šibalským kukučem, pousměje se a řekne to nejkrásnější slovo "máma".
Naše Eliška je opravdový zázrak.....