František Josef, 27. týden, 930 gramů - pokračování

První příspěvek byl psán 9.8. v době, kdy byl Fanoušek stále na JIP.
Hned 13.8. byl předán na IMP2, z důvodu malování na JIP. Byl stále ještě na Vapothermu a vážil 1375g.

23.8.na své 2.měsíční "narozeniny " vážil už 1715g a snažil se i několik hodin dýchat sám bez podpory - občas se zadařilo 7h, občas jen 2h. Hodně to ovlivňoval tlak v hlavičce a následně punkce mozkomíšního moku přes reservoar. Tlak bohužel stále stoupal a punkce byly nutné 4×denně. To Fanymu také nepřidalo, vysilovalo ho to.

O to větší bylo mé překvapení, když si 25.8. ode mne vytáhl sám 10ml mléka. A od toho dne byl už i bez Vapothermu nadobro. Ten pocit, že udržení mateřského mléka, má cenu a radost, jakou jsem měla,neumím ani popsat.

Když mi bylo 1.9. sděleno, že chtě nechtě bude nutný VP SHUNT, jelikož komůrky se stále zvětšují a tlak narůstá, bylo mi to neskutečně líto. Ušel už takový kus cesty, tak proč???!!!

Nicméně to později přebil pocit, že už bude konec punkcím a snad se budeme blížit domů. 12.9. Fanymu vložili jeho 1.shunt.
Když jsem za ním přijela po obědě na ARO k Apolináři, kam byl z Motola po zákroku ihned převezen zpět, nevěřila jsem vlastním očím. Byl celý šedý, zaintubovaný a vůbec nevypadal jako můj Fanoušek. Byl to otřesný pohled a věci nepomohlo ani to, že neskutečně moc plakal. Po chvíli ho sestry extubovaly a já to vůbec neustála. Zkrátka- vypadal hrozně, a mě se celé 2 měsíce otočili v hlavě - do minuty. Málem to se mnou seklo. Ubrečená jsem odjela domů. Doma mě přepadly výčitky, že jsem ho tam nechala samotného a jela zpět. Pohled byl o něco lepší, ale i tak mi to vše rvalo srdce. Doufala jsem, že tohle byla poslední šílená zkušenost.

OMYL - hned 14.9. začali mít lékaři podezření, že mok neodtéká jak má. To byly zase nervy na pochodu.

15.9. pro mě měla sestřička milé překvapení. Poprvé mi dali Fanouška do kočárku na chodbu a všichni jsme ho navštívili. Krásný pocit. Jen kolemjdoucí, kteří nakukovali do kočárku, jak je napojeny na monitorech mi v tu chvíli připomínali, že dobojováno ještě není. A nebylo.

 17.9. se skutečně potvrdilo,že SHUNT nefunguje,jak má, tudíž 19.9. byl Fanda opět převezen z Apolináře do Motola na revizi shuntu. Tam se prokázalo, že byl ucpaný ventil.

Když ho 22.9. předali zpět na IMP1, jásala jsem, že to už musí být klid.

No a když mi ještě oznámili, na jeho 3.měsíční "narozeniny"- 23.9., že můžu přijít na pár dní k hospitalizaci a pak si ho odvést, byl to nejkrásnější pocit. A to pobyty v nemocnici k smrti nenavidím.

25.9. jsem nastoupila k Fanouškovi a oddávali jsme se jeden druhému. Spolu na pokoji 24 hodin denně. Když mi paní doktorka Zlatohlávková sdělila, že hned ve čtvrtek (27.9.) si můžu Fandu odvést, nevěřila jsem vlastním uším. "Paní Cirklova, bude to jen na propustku, v sobotu se přijedete ukázat ,potom v pondělí a bude-li vše v pořádku, budete definitivně propuštěni ".

Nikdy na tu krásnou větu nezapomenu. Ve čtvrtek 27.9., po nekonečné dlouhých 96 dnech, se ten náš kocour poprvé podíval domů. Sobotní kontrola byla v pořádku a my nadmíru šťastní.

To jsem ovšem netušila, jak rychle mi osud zase vrazí pár facek.

Při pondělním vyšetření se ukázalo, že tlak v hlavičce opět stoupl a komůrky v hlavě se zvětšují. Ani na tuto větu nikdy nezapomenu. "Paní Cirklová, je mi to moc líto, dnes si Fanouška klidně ještě odvezte domů, ale zítra se tu hospitalizujete a ve středu ráno bude Fanoušek převezen zpět do Motola k revizi. Vás tam s ním snad také nechají".

 Asi nemusím psát své pocity v tu chvíli.

Tak jsme se 2.10. vrátili zpět a 3.10. mi toho drobka vezla sanita směr Motol.

Od Apolináře nás definitivně, po 102 dnech, propustili. Už jsme nebyli případ pro neonatologii. 4.10., na jeho svátek, se konala celá výměna shuntu. Prostě nefungoval.

Pobyt v Motole byl pro mě příšerný, ale to je zase jiný příběh. Hlavně, že jsem mohla být s Fandou.

9.10., s váhou 3140g,  jsem si Fanouška konečně odvezla domů.

Při pochybnostech jsem žádala o rady Apolinářskou lékařku, paní dr. Zlatohlavkovou. Ta mi zařídila kontrolu UTZ u pana dr. Sebroně. Musím říct, že oba jsou kapacity, dle mě nejlepší ve svém oboru.

15.10. jsem Fanouškovi nechala pouze vyndat stehy v Motole a využila nabídky dr. Sebroně, že kontrolní UTZ nám udělá on.

Zatím vše funguje a já věřím, že svou nepřízeň osudu už jsme si vybrali.

23.10. měl ten náš kulíšek 4 měsíce bio, 1 měsíc korigo.

Každý den s ním je nádherný. Pevně všichni věříme, že už bude vše, jak má být.

 Byla to dlouhá cesta, ale ON za to stojí.

Máme už 3625 g a 47cm.

Maminkám, které prožívají stejné období jako my, chci vzkázat jediné: VYDRŽTE, MAJÍ OBROVSKOU SÍLU A CHUŤ ŽÍT!

Je to jako na houpačce a člověk má pocit, že to už nevydrží/nezvládne. Ale opak je pravdou!