Darujme Facebook

Jakub, 24 týden, 700 gramů

2. 9. 2017 se mi změnil život. Jela jsem s přítelem do své rodné vsi na svatbu kamarádky. Cele těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, žádný náznak problému, prostě nic. Už tu noc jsem špatně spala a trápily mě střevní potíže. Ráno jsem se začala chystat na obřad, když jsem vylezla ze sprchy, všimla jsem si, že asi není vše tak, jak má být. Volala jsem na mamku a po slovech “takhle já jsem začala rodit” jsem si klepala na hlavu. Proč bych asi teď, ve 24 týdnu, měla rodit, říkala jsem si. Nedalo nám to a jeli jsme do nejbližší gynekologické ambulance, kde mě nechtěli přijmout, ale nacpala sem se jim tam, aby na mě alespoň koukli, řekli ze je vše v pořádku, a já mohla pokračovat na obřad.
Po vyšetření, kde mi doktor sdělil, že je porod v běhu (a to je ten důvod proč mé nechtěli přijmout), už kolem mě létaly sestry s infuzí a záchranka mě vezla do nejbližšího perinatologického centra, které bylo v Ústí nad Labem.
Po 12 hodinách oddalovaní porodu, se nám večer narodil náš Kubík s váhou 700g a délkou 32cm. Na vině byla infekce. Dobrá zpráva byla, že byl jen na CPAPu. My se měli rozhodnout, kam ho necháme převézt, jelikož během týdne uzavírali oddělení a všechny děti rozváželi do jiných perinatologických center.
Vybrali jsme si Apolináře a dobře jsme udělali. Po pěti dnech nám ho převezli. Cestu nezvládl úplně nejlépe. Musel byt intubovaný a bohužel ztrácel teplotu. Začal každodenní boj. Pocity prázdnosti a bezmocnosti netřeba popisovat. Přidaly se Kubíkovy infekce, apnoické pauzy, dučej se neuzavírala a po neúspěšných extubacích bylo rozhodnuto pro operaci. Díky bohu dopadla dobře a Kubík byl po cca 2 měsících úspěšně převeden na CPAP a převezen z JIRP na JIP. Krásně toleroval stravu, takže váha šla nahoru. Jen potřeba kyslíku nás stále zlobila. Hrozil nám i kyslík na domů, ale poslední dva dny na IMP, kam jsem k němu byla přijata, se ho naštěstí zbavil úplně. Ač se stále zadýchával, zvládl to a domu jsme po 103 dnech, chvíli před Vánoci, odcházeli “pouze” s inhalačními kortikoidy, které má do teď.
Ještě nás čekala operace oboustranné tříselné kýly, v Motole, kterou zvládl také na jedničku. Tím to, doufám, pro nás skončilo.
Nyní je to 10/7 měsíční čert s 9 kg, který o sobě umí dat vedet. Chvíli jsme cvičili Vojtovu metodu, ale momentálně odpovídá korigovanému věku a cvičit nemusíme. Chuť k jídlu mu stále zůstává a je to zdravý, veselý kluk, co nás každý den překvapuje a dokazuje, že si to vybojoval. Miluje poznávání světa. A my milujeme jeho.