Darujme Facebook

Přemysl, 28. týden, 420 gramů

Těhotenství s Přémou bylo od začátku komplikovanější. Tím, že se již dříve jedno těhotenství nezdařilo, jsem byla paradoxně klidnější a určitě pokornější. Na prvotrimestrálním screeningu zjistili, že mám málo hormonu PAP-A, málo plodové vody a miminko hůř roste. Na tomto základě mi udělali genetický test, odběr plodové vody a bedlivě mě sledovali. Stav miminka se horšil, průtoky pupečníkem se pomalu blížily nule, které dosáhly ve 27. týdnu těhotenství. V tomto stavu se mě ujali na oddělení rizikového těhotenství, kde pokračovali ve sledování, ale zároveň děťátko připravili, pomocí kortikoidů, na předčasný příchod na svět, který už byl nevyhnutelný. 1. 10. 2015, tedy ve 28+0 se tři minuty po 12, narodil akutní sekcí (pro centralizaci oběhu plodu) náš Přéma. Jeho porodní parametry byly 420g a 28 cm, z čehož bylo patrné, jak moc se mu v břiše nedařilo. I proto jsem věřila, že mu tu s námi bude už jen lépe.
Přéma je neskutečný bojovník, s každou komplikací, která mu stála v cestě, se popral na jedničku. Několikrát se nafoukl do podoby balónku s končetinami, ale jeho střeva to zvládla ustát. Jeho trávicí soustava zvládla postupně zpracovávat větší a větší množství mléka –začínal na porci o objemu 1ml . Tepenná dučej se mu začala po 2 měsících konečně pomalu sama uzavírat. Drobounké plíce si postupně zvykaly na okolní množství kyslíku. Ve všem mu ochotně pomáhali sestřičky a lékaři, podávali mu transfuze, mixovali koktejl z minerálů, chovali ho a hladili, když jsme nemohli my. Společně s personálem jsme ho nabili silou a dobrou náladou a Přemek nám to plnými hrstmi vracel, vše krásně zvládal. Až jsme se, konečně po 3 a půl měsících odebrali k domovu.
Doma jsme bohužel nevydrželi moc dlouho, po 4 dnech jsme putovali pro 4. transfuzi na JIRP do KDDL, kde jsme se v prvním roce Přemkova života stali častými hosty, při dalších návštěvách naštěstí už „jen“ na běžném oddělení a v ambulancích.
Minimální potřeby jídla Přémovi vydržely do teď, malinko tedy bojujeme s váhou. ALE – za chvíli budou Přémovi 3 roky. Ve 2 letech se zbavil inhalačních kortikoidů – dýchá mu to pěkně, ač má plíce stále křehké. Ve stejné době se mu zlepšil reflux – mohli jsme zahodit Omeprazol – aktuálně tedy nemá žádné léky. 2 měsíce před narozením sestřičky začal sám běhat. Dnes běhá celý den rychlostí blesku. Okolo 2 let korigovaných nám konečně začal pořádně rozumět a od té doby rozšiřuje svůj slovník každým dnem. Pusu zavírá souběžně s očima - sporadicky. Kromě operace genitálu, která ho čeká, je zdravý, drobounký a čilý kluk. Je báječným bráškou své malé sestřičce Madlence a naším vysmátým, nesmírně aktivním a ještě více emotivním štěstím.
Děkuji zejména Přémovi, že to tak krásně zvládl a dokázal, že nic není nemožné. Velké díky patří všem co byli při mně, zejména mému muži. Do konce života budu vděčna apolinářskému personálu. Báječným doktorům na rizikovém oddělení a dalším, kteří rozhodli o porodu přesně v tu chvíli, kdy to bylo třeba. Neonatologům, kteří od první vteřiny dávali Přemkovi přesně to, co potřeboval, bojovali o jeho život a věnovali mu spoustu péče, pozornosti a energie. V neposlední řadě potom týmu, který pomáhá „(ne)donošení“ – panu doktoru Kouckému a paní doktorce Malíčkové za sledování a medikaci ve druhém těhotenství, ze kterého vzešla krásná, zdravá a donošená holčička Madlička (*1.8.2017, 38+3 tt, 2680 g, 48 cm). Závěrem ještě díky lékařům z KDDL a Centra komplexní péče, kteří nám stále pomáhají.