Anežka, 35. týden, 2045 gramů

Novoroční narozeninové překvapení: Anežka, 35. týden, 2045 gramů

Blížil se konec roku 2016 a s  mužem, věrni svým tradicím, jsme vyrazili na krátký výlet do Bavorska. Plán výletu se ovšem zhroutil hned první večer, protože muž začal zvracet. Celou noc běhal na záchod, další den proležel v posteli a následující den (na Silvestra) jsme jeli domů. Tam jsme se shledali s mými rodiči, kteří přijeli, abychom společně oslavili příchod nového roku. V tuto chvíli jsme zdaleka netušili, že kromě nového roku přivítáme ještě někoho úplně jiného. Poté, co jsme zasedli k silvestrovským chlebíčkům, začala jsem pro změnu zvracet já. Mé rodiče jsme odeslali k rodičům muže (mysleli jsme si, že jsem od něj chytila virózu a nechtěla je nakazit) a po půlnoci šli spát. Mně už se pak udělalo dobře, nicméně kolem šesté ranní mne vzbudila bolest břicha. Myslela jsem si, že jsou to ještě dozvuky večera, a tak jsem se svižně odebrala na záchod. Jaké bylo moje překvapení, když jsem cestou zkropila podlahu tekutinou, která ještě nějaký ten týden měla zůstat v mém břiše…Ano, praskla mi plodová voda. Volala jsem na manžela, který ještě nebyl zdaleka fit po své nemoci, že se nejspíš budeme muset vypravit do porodnice. Měla jsem naplánováno rodit v malé mimopražské porodnici, tudíž jsem nebyla v Praze nikde registrovaná. Chvíli jsme řešili, co budeme dělat, a nakonec jsme zavolali na číslo 155. Za několik minut přijela sanitka, já jsem rychle posbírala pár věcí a jelo se k Apolináři (měli volno a vzhledem k předčasnému porodu bylo toto řešení zvoleno jako nejlepší). V porodnici jsem po vyplnění všech možných papírů absolvovala vyšetření, po kterém paní doktorka suše prohlásila, že to bude rychlé. A taky bylo, ani ne po dvou hodinách po příjezdu do porodnice se přirozenou cestou narodila naše dcera Anežka, měřila 44 cm a vážila 2045 g.
Od začátku se měla k světu, akorát ji trápila novorozenecká žloutenka. V inkubátoru byla jen chvilku, ale moc si nedržela tělesnou teplotu, tak měla v postýlce aspoň zapnuté topení. Od prvního dne jsme poctivě zkoušely kojit, sestřičky pomáhaly, jak se dalo. Anežka nám to svou spavostí moc neulehčovala, ale přisát se uměla hezky a množství vypitého mléka postupně stoupalo, za každý mililitr navíc jsem byla ráda. Po necelých dvou týdnech na IMP3 jsme se mohly vydat domů, to měla těsně přes 1900 g.
Za krátkou dobu jsme se společně dopracovaly k plnému kojení a Anežka začala krásně přibírat. Teď (v červenci 2018 je jí 18 měsíců, má necelých 9 kilo a je to zvídavá holčička, která ráda zkoumá vše nové. Mimochodem, kojí se stále s nadšením dál a mililitry dávno nepočítáme. Je stále drobnější než většina vrstevníků, ale to by asi byla, i kdyby se narodila v termínu. Dělá nám radost a jsme vděčni všem od Apolináře, jak se o ni starali.
Za sebe mohu říct, že hezčí dárek k narozeninám jsem si asi nemohla přát. Ano, osud tomu chtěl, že jsme obě narozené 1. ledna, ač tomu během těhotenství nic dopředu nenasvědčovalo.