Darujme Facebook

Kdo jsme


Jan a Lucie Svobodovi

Jmenuji se Lucie. Mám moc ráda filmy, knihy, dobré jídlo, plavání, cestování, veselé lidi, smích a živou hudbu. Ze všeho nejradši mám ale svou rodinu. Kromě báječného muže mám 3 skvělé děti. Přému, Madlu a Boříka. Za to že je mám, vděčím Apolináři a jejich báječné péči. To mě přivedlo k myšlence založit spolek a na oplátku pomoci jim. Daří se to. I díky vám. Jan má rád nás a proto je mi nejen spolkovým partnerem.


Michaela Štěpánková

Já jsem Míša. Miluju cestování a všechny možné sporty. Moc mne těší, že obojí jde skloubit i se třemi dětmi. Samozřejmě už to není tak snadné jako dřív, ale o to víc si takových chvilek člověk váží. Mateřství je fajn a já jsem moc ráda, že smím být maminka tří rarášků. Ve všech třech případech patří velké díky Apolináři, i když nedonošeňátko je nakonec jen jedno z nich, to prostřední. Z pracovního hlediska řeším finanční management dotací, což se mi podařilo zúročit i při psaní disertační práce. Momentálně se však zaobírám myšlenkou studia pedagogiky, protože je to profese nejlépe skloubitelná s dětmi, tak kdo ví, kam mne vítr zavane :)

Našimi čestnými členy jsou:


MUDr. Tereza Lamberská PhD.

Ahoj, jmenuji se Tereza a svůj život jsem zasvětila neonatologii. Moje práce byla a je i mým koníčkem. Na novorozeneckém oddělení porodnice u Apolináře jsem pracovala 10 let a mimo jiné jsem se zabývala výzkumem metod resuscitace a stabilizace extrémně nezralých novorozenců na porodním sále. Myšlenku rodičovského spolku podporuji od samého začátku a byla jsem moc ráda, že mě zakladatelky Aponeda pozvaly mezi sebe. Řízením osudu jsem se později sama stala šťastnou maminkou nedonošených dvojčat. Esterka a Viktůrek se samozřejmě narodili v porodnici u Apolináře a na neonatologickém oddělení jsme společně strávili několik týdnů. Díky tomu jsem na své oddělení nahlédla i "z druhé strany", očima matky a uvědomila jsem si, jak moc je podpora rodičů důležitá. O to víc jsem na činnost spolku Aponedo hrdá a těší mě, že mohu s jeho provozem alespoň trochu pomáhat!


Ivana Peterková

Ahoj, jmenuji se Ivana. Jsem matka 4 kluků - donošených a narozených právě u Apolináře. Proč jsem se přidala ke spolku statečných matek nedonošených děti? Dočetla jsem se o nich na facebooku a projekt mě velice zaujal. Předně proto, že mám moc ráda děti. A právě tato miminka, maličcí bojovníci, si zaslouží podpořit při těžkém startu do života. Je fascinující, kolik toho maličcí drobečci, společně s maminkami, na startu zvládají. Podporu si zaslouží také oddělení, které nejmenším bojovníkům poskytuje špičkovou péči po profesní i lidské stránce. Jako zdravotní sestra se zájmem sleduji, kolik toho dokáží. A tak jsem se rozhodla oddělení podporovat a pomáhat ve svém volném čase, společně se čtyřlístkem matek. Do spolku vkládám optimismus, nápady, a když je třeba, jsem záložním hnacím motorem. Ve volném čase mě těší pobyt v přírodě, sport a četba.


Kateřina Světlíková

Ahoj, jmenuji se Kačka. Než přišel na svět Matyášek, strašně ráda jsem četla, chodila cvičit a běhat, chodila jsem ráda do společnosti a pracovala jsem jako účetní u jedné francouzské společnosti vyrábějící mléčné výrobky. Nelituji, že jsem se mnohého musela vzdát, jelikož mám úžasného, skoro dvouletého rošťáka Matyáška, kterému zachránili život na neonatologii U Apolináře. Všem jsem natolik vděčná za jeho život, že jsem se přidala k tomuto spolku, abychom spolu s dalšími maminkami pomohly zlepšovat život na apolinářské neonatologii.


Tomáš Knedlík

Než se Míša narodil, možnost předčasného porodu jsem si moc nepřipouštěl a navíc jsem věřil v téměř neomezené možnosti moderní medicíny. O to více jsem pak byl překvapen i vystrašen. Naštěstí u nás vše dobře dopadlo – jednak díky skvělé apolinářské péči, jednak díky tomu, že na tamější poměry byl Míša už poměrně velké nedonošeňátko. Když se pak měl narodit Filípek, podařilo se ho mámě naštěstí donosit prakticky až do malého donošeňátka. Zkušenosti s Míšou mne ale přiměly se o problematiku více zajímat, a případně pak i pomáhat. Když pak Aponedo „hledalo holku našemu spolku (na výpomoc)“, nabídnul jsem se, i když jsem tehdy neměl moc představu, jak bych mohl pomoci. Ale ono se vždycky něco našlo a najde.

Bývalí členové:


Magda Chvalinová

Já jsem Magda, patnáct let mě živila komunikace a teď se mé síly 24 hodin denně upínají k živení mého malého nežravce jménem Tobiáš. Než se mi ten čertík narodil, považovala jsem předčasný porod za pouhý údaj v kalendáři. Velký omyl! My tu velkou bitvu naštěstí vyhráli a já už teď vím, kolik energie, slz a trápení vypiplání předčasňátka stojí. 65 dnů společné hospitalizace bylo těžkých a já jsem vděčná každému, kdo mi pomohl. Tu pomoc teď chci poslat dalším mámám nedoušků.