Těhotná s Covid-19

Čekali jsme třetí přírůstek do rodiny s datem narození okolo poloviny února.

Na konci listopadu si starší dcera přinesla ze školy covid. Ostatní jsme ho nechytli. Až asi o 3 týdny později ho přinesla mladší dcera ze školky. To už jsme onemocněli  s manželem oba. Brzy ráno, den před Štědrým dnem, jsem si už volala sanitku se saturací pod 90. Odvezli mě na Bulovku, kde jsem byla na porodním oddělení na kyslíku. Měla jsem postcovidový zápal plic. Pak mě přesouvali i na JIPku. Po třech dnech se rozhodlo, že mě převezou na KARIM (Klinika Anesteziologie, Resuscitace a Intenzivní Medicíny 1. lékařská
fakulta Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze), kde jsem dostala remdesivir a monoklonální protilátky.
 
O den později mě převezli k Apolináři, kde mi udělali císaře (dcera 33+0) a vrátili mě zpět na KARIM, kde jsem byla 5 dní v umělém spánku, protože jsem měla špatné plíce. Ty se mi zlepšily a tak mě na silvestra začali probouzet, aby zjistili, jestli zvládnu dýchat sama. Byla jsem zmatená a asi jsem jim tam při tom probuzení dělala problémy, protože jsem pak musela mít přivázané ruce k posteli. Každopádně tam byli strašně milí, hlavně jeden pan doktor (bohužel nevím jméno), který tam byl určitě moc důležitý a strašně moc se mi věnoval, pořád mi ukazovali fotky malé (která byla u Apolináře). Já nechápala, proč jsem tady a ne u dítěte, takže jsem si ani nebyla jistá, jestli dcera žije, protože se mi asi zdály různé sny. Takže jsem tam nejspíš byla za mimoně, že s nimi moc nekomunikuji, a hlavně mi pořád říkali, ať nemluvím, a ono to ani nešlo.
Chodily za mnou rehabilitační sestřičky se mnou cvičit, a já si říkala, co to je za rehabilitaci, když jenom zvedám ruce a nohy. Asi po dvou nebo 3 dnech mě přesunuli k Apolináři (asi) na JIP, kam mě už přinesli malou ukázat. Chodila ke mě strašně příjemná a ochotná paní doktorka s malou (já myslela celou dobu, že je to sestřička, podle toho času, který se mnou trávila). Také za mnou chodily rehabilitační sestřičky, s nimi jsem se poprvé od té doby postavila a taky mě to přišlo takové divné, proč je to jako takový problém stát a proč s tím dělají takové cavyky. Zpětně se tomu musím smát, co jsem měla za myšlenky, protože jsem tam evidentně neuvažovala jasně, připadalo mi, že jsem tam nekonečně dlouho a vůbec se mi tam nedařilo spát.  Personál tam byl také milý a ochotný, ikdyž jsem to docenila až zpětně. Pomáhali mě i s jídlem. A zase po pár dnech mě přesunuli na oddělení šestinedělí P1, kde místo sestřiček byli andělé. Zvednout se a ujít pár kroků byl úplně heroický výkon a sestřičky se mnou chodily, jídlo mi nosily, no jako v hotelu!
Dcera byla nějaký čas na ARO a jako  první ji vlastně viděl její dědeček. Personál byl moc ochotný, že ho tam pustil se na malou podívat. Pak už jen vím, že byla na IMP3, kde byli všichni moc nápomocní, milí a ochotní. Já byla rozhodnutá samozřejmě kojit. Jenže mě paní doktorka poslala ještě na MRI a EEG, jestli je vše v pořádku a to kojení mi neublíží. Do té doby jsem měla ještě pár kapek mléka. Když se zjistilo, že je vše ok, tak jsem dceru začala kojit a posléze zjistila, že mléko nemám už vůbec. NIC. Byla jsem v šoku a zdeptaná, dokud jsem nekontaktovala svoji laktační poradkyni (z organizace Mamila - doporučuji). Ta mi vysvětlila, že to zastavení laktace trvá i 3 týdny a že nemám zoufat. Což jsem si následně ověřila i u lékařů - škoda, že mi to nikdo v porodnici neřekl hned sám od sebe. Takže místo přikládání mimča se stalo prioritou, zbavit se sondičky do žaludku. Do té doby jsem dceru i přikládala a ona pak neměla sílu vytáhnout mléko ze stříkačky. Následně jsem si tedy nechala na stříkačku nasadit savičku, což to krmení zjednodušilo. Zbavily jsme se sondy a šly spolu domů. Domů za mnou přišla laktační poradkyně, natrénovali jsme kojení s cévkou u prsu a krmila jsem jen tímto způsobem. Mrzí mě, že to kojení s cévkou u prsu v porodnicích skoro neznají a vůbec nedělají, určitě by to spoustě maminek zachránilo kojení. Po 4 dnech doma jsem si všimla prvního mléka z prsu a po asi dalších 2-3 týdnech se povedlo umělého mléka zbavit úplně a jen kojit. Závěrem bych moc chtěla poděkovat Bulovce, že mě poslali na KARIM, KARIMU a Apolináři za to, jak nás obě zachránili a postarali se o nás!